Je pěkně a po dopoledním sečení trávy vytahuji BONNIE. Uvažuji obnovit některá starší přátelství.  Pro dobrý rozjezd si dávám zatáčky na Rackovou, potom se jedu podívat, jak pokračuje stavba dálnice. Na Holešov to nejde, proto jedu do Kurovic. Za nimi u kolejí, kde zrovna má jet vlak, objevuji ještě neprojetou cestu přes Chrášťany. Z Hulína to už beru jen po hlavní a nikde se moc nezdržuji. Zastavuji vlastně až v Uničově u známých (1). Je to již druhý pokus a opět nevyšel. Tentokrát zanechám lístek ve schránce s mým kontaktem. (Podařilo se, v neděli jsme se spojili) Když už jsem tady, tak jedu do Újezda. Bydlí tady spolupracovník z horizontek, co mě na nich zaučoval. Jen po 38 letech nevím přesně, který je to dům. Minul jsem se o jeden (2). I tato návštěva nevyšla, jeho paní mi vysvětlila, že na tom není moc dobře. Domů se mi jako obvykle po stejné trase nechce a z Újezdu to jde přímo na Štěpánov. Jde, ale dře. Tak rozbitou cestu i na nových tlumičích musím protrpět. Za Štěpánovem už to je v pohodě. Olomouc projíždím po okruhu a odbočuji na Tovačov. Tuto trasu mám rád a BONNIE ji zná z jízd do Triumphu Olomouc. V Tovačově hledám benzinu, už mi bliká kontrolka. Je tady EuroOil. Kontroluji biosložky, ukazuje to 0%. Tankuji a kupuji si pití. Vždy jak jezdím, zapomínám na to. Další cesta je klasika na Fryšták. A protože mám čas, napadlo mě zajet do Kostelce. Mám tady spolupracovníky z DSZO. U prvního jsem nenašel zvonek, jedu tedy za jeho tátou. Ten používá místo zvonku psy (4). Příjemně jsme si povykládali a o půl šesté vyjíždím. Musím, je totiž fotbal, Španělsko – Německo. Stíhám to tak akorát.  201km

 

Rok se sešel s rokem a jsou tady okurky z Turovic. Při startování SUZUCATI mám nahnáno, nechce se jí startovat. Podařilo se a celá cesta dopadla dobře. 73km

 

Při sezení na internetu jsem koukal po motorkách s DCT a zjistil, že jedna je ve Zlíně a druhá ve Valašském Meziříčí. Jednalo se, o červenou Hondu NT 1100. Sedám na SUZUCATI a vyrážím. Prodejna je pod Jižními Svahy (1). Je tady klid a pán se mi věnuje, upozornil mě, že v sobotu jsou v Malenovicích jízdy. I sednout jsem si mohl. Posed je hodně podobný BONNIE.  Vyrážím na VM po bočních cestách až do Vizovic. V Bystřici opustím hlavní, je tady velký provoz a nuda. Po příjemném zpestření přes kopce, kde si ještě vyjedu do místa, kde jsme kdysi s Evou nedojeli. (2)  Za Velkou Lhotou se opět vracím na hlavní. Průjezd VM je v pohodě a za chvíli stojím na dvorku MORAVAMOTORS s.r.o. v Krhové. Lidí je tady jako much. Nikdo se mi nevěnuje. Chvíli tedy prohlížím motorky a vyrážím do Rožnova pod Radhoštěm. Je tam benzina s Vervou. Jenže cesta je úplně ucpaná a kolona dlouhá. Pomalu to všechno předjíždím až k místu problému. Je tady uzavírka pruhu, který opravují. Na benzinu je to už v pohodě. Doplním nádrž, Vervu beru z důvodu naředění starého benzínu. Měl jsem totiž v sobotu velký problém nastartovat. Věřím, že to trochu pomůže. Po kávě a odpočinutí vyrážím přes kopce (Bystřičky) na Vsetín. A protože jsem domluvený na návštěvu se servismanem, rozhoduji se pro trasu na Valašskou Polanku. Nemám ji moc rád, je to pořád v dědině a po odbočení na Bratřejov zjišťuji, že jsem si asi moc nepomohl. Je tady semafor. Nekompromisně všechny předjedu, (hlavně dva tiráky) a mohu tak k dalším semaforům frčet podle svého tempa. V Bratřejově si dávám příjemnou zastávku na pokec se servismanem. Po hodince vyrážím domů bez jakýchkoli problémů. 169km

PS: mám objednánu jízdu na CRF1100L Africa Twin a NT 1100 s manuálem.

 

Horko jako v pekle, dopoledne peru motobundy a po obědě nasedám na BONNIE a jedu do Geneze (1) reklamovat rukavice. Když už jsem v sedle, trochu se projíždím na Luhačovice, Slavičín a na Veselou. Zastavuji u příbuzných na pokec a kávu(2). Potom už jen domů. 94km

 

Teploučko jak v peci, stačí tedy jen krátká jízda. Dneska se konečně vydám ke „křížení řek“ (1) u Kojetína. Je mi jasné, že Tomtom to v cílové oblasti nedá a budu se muset orientovat podle mobilu. Volím jen klikaté cesty, je na nich klid a dá se jet svižně. V Kojetíně první odbočení v pořádku, dál to bylo špatně. Zastavuji a kontroluji cestu v mapy.cz. Vypadá to, že by to mohlo vyjít i tudy. Jedu si hustým porostem a najednou cesta nikam nevede. Dělám fotku a musím se vrátit až na začátek. Celá trasa až na místo je po cyklostezce (šotolina), naštěstí bez zákazu. Posledních 50m se musí po trávě. Na místě je strom, který dává trochu stínu. Říkám si, co je na tom tak zajímavého. Jen co vylezu nahoru, už to vím. Příčný tok je níž a nic přes něj nevede. Celý systém je založen na „sifonu. Tam, kde vidíte na fotce červenou šipku, je přítok náhonu u kterého parkuji. Modrá šipka ukazuje, kde teče říčka Valová. Je to moc zajímavé místo a jsem rád, že jsem jej konečně navštívil. Ještě sem musíme s Evou. Zpět se mi nechce a vypadá to, že budu moci pokračovat na Tovačov po šotolině. Občas jdu do stupaček, jsou tady trochu výmoly. I jednoho cyklouše v protisměru jsem překvapil, když si za jízdy hrál s mobilem a měl sluchátka. Hleděl jak vyoraná myš. Po najetí na asfalt, si zajíždím k jakési plynárně, ale dál to nejde. Potom se navigace chytne a jsem v obraze. Zavolal jsem si spolupracovníkovi, že bych se u něj stavil na pokec. Souhlasil a mohu tak směřovat na Mysločovice. Příjemně jsme si poklábosili a zavzpomínali. Po hodině vyrážím domů. Přes město se mi moc nechce, vybírám trasu na Rackovou.  O půl šesté parkuji po 124km

 

 

 

 

 

Eva potřebuje substrát. Po obědě, jakmile přešla bouřka, vyrážím plnit přání. Vyhýbám se cestě přes město, jako čert kříže. Do Hvozdné využívám průmyslové zony abych vynechal hlavní cestu. Z Hvozdné na Slušovice je to těžký tankodrom, tam mě rozhodil, že jednu zatáčku mám co dělat ji projet. Naštěstí auta jsem nepotkal. Ve Slušovicích zastavuji v prvním zahradnictví (1). Mají jiný a jen 150l. Pokračuji na Žabárnu (2), ve Velikové je to uzavřené, takže využívám ve Štípě "Čubovy cesty" na Lukov. V zahradnictví mají ten správný substrát, ale zase jen 150l. Pokračuji do Martinic, kde je slušné zahradnictví (3). Opět mají správný, ale zase jen 150l. Trvdí mi, že jiný se nedělá. Oponuji, že na webu jsme našli 70l. Volám Evě a hlásím, že se ještě projedu. Když už jsem u Holešova je jasné, že to bude Tesák-Troják. I Když vím, že je v Bystřici pod Hostýnem uzávěra, jedu. A protože je cesta plná, stačí se držet aut, dokonce je to lepší, než projíždět město. Vyplivlo nás to přímo na cestu do Vsetína. Drží se za mnou auto, tak jedu trochu v nervozitě, naštěstí je v pohodě a nelepí se mi na kolo. Na Trojáku (4) si dávám kofolu a sleduji cyklisty, je to oblíbená zastávka. Domů je to klasika. Ještě nakouknu na žirafy v ZOO a v 16:30 parkuji. 101km

 

 

5.7. jsem zanechal kontakt u přátel, podařilo se, a navázali jsme spojení. A když mi Eva odřekla vyjížďku, domluvil jsem si návštěvu na podvečerní čas. Dal jsem si trasu do navigace, kde uvidím příjezdový čas. Chvíli před jednou vyjíždím a jedu na sever, doufám, že bude v horách trošku chladněji. Do Bystřice pod Hostýnem to teď znám i s objížďkou, jenže po mě pokukuje hladové oko. Zajíždím na EuroOil a tankuji do plna. Na Hranice a Odry je to klasika, nic nevymýšlím. Průjezd Oder je již v pohodě, uzavírka je ukončená. Na Vítkov si vybírám cestu přes Heřmanice u Oder, počítám s nulovým provozem. To se potvrzuje. Dlouho jsem si neprojel zatáčky v Podhradí na Melč, toto rozhodnutí nebylo zrovna nejlepší. První zatáčka osypává kamínky a u třetí semafor. Upravují skalní svahy. Nahoře na parkovišti je mobilní bufet, využívám jej na kávu. Pokračuji a užívám si zarostlou Lipovou alej Radkov – Dubová. Původní plán byl vynechat cestu od Kružberské přehrady, samozřejmě nevyšel a najel jsem na ni v tom nehorším úseku. Nebylo kam spěchat, protože kolona vytvořená za autobusem jela krokem. Ten jsem předjel až za Bohdanovicemi.  Křižovatka napojující mě na cestu do Bruntálu, mi vnukla myšlenku na fotku Slezské Harty. Čas mám, proč ne. Po odpočinutí a fotografování ve slušném tempu dojíždím do Bruntálu. Je rychle průjezdný a už se valím na Rýmařov. Jako na potvoru, ten nejlepší úsek za Václavovem u Bruntálu, nemohu projet svým tempem. Dojel jsem auto a nejede zrovna svižně. Snad příště bude lépe. V Rýmařově je pořád rozkopáno, projíždím bočními uličkami a v mžiku jsem na cestě přes Horní Město. To je má oblíbená, protože za Tvrdkovem se otevře fantastický pohled do kraje. Kašlu na zatáčky a šudlám to za pumpičkou. Nakonec zastavuji a dělám si fotku. Trochu jí kazí rozvody vysokého napětí. Dávám info, že se blížím k Uničovu a přijedu o chvíli dříve. Vyrážím, profrčím spodní serpentýny a za chvíli parkuji před domem. Neviděli jsme se 8 let, je tedy o čem vykládat. Jen to moc nenatahuji, protože i krátká návštěva potěší a večer je finále EURO 2024. Po šesté zamířím nejkratší cestou přes Litovel na dálnici. I úsek Olomouc – Přerov je poměrně svižný a zase šup na dálnici. Zlínem se mi fakt nechce, využiji dalšího EuroOil v Otrokovicích a dotankuji. Ze soboty mám naježděnou cestu do Bohuslavic, profrčím ji a ve 20 hodin parkuji. 301km

 

 

 

 

Pořád hlásí pěkné a teplé počasí, domlouváme si na čtvrtek vyjížďku. Jenže Evě to nevychází. I rodiče mi volali, že je potřeba něco zařídit. Upravuji tedy původní trasu. Ráno vstávám před pátou a v šest vyrážím, beru i boční kufry, nepojedu na návštěvu s prázdnou. Trasa je jasná, jen v Přerově to beru přímo přes město, kolem nádraží je to ucpané. Chvíli před osmou jsem v Uničově (1). Vyřídím, co bylo potřeba, nadopuji se kávou, protože už jsem si zíval do helmy a v devět vyrážím. Potřebuji se dostat do Králíků. Málo projíždím trasu přes Hanušovice, proto na ni padla volba. Abych měl něco k prozkoumání, zadal jsem si u kláštera rozhlednu. (až doma mi Eva řekla, že jsme tam již byli) Navigace mě vzala úplně mimo Králíky, odbočuji v Červeném potoku. Cestou míjím odbočení k „Dělostřelecké pozorovatelně Utržený“ (tu již také znám i s prohlídkou) a dojíždím na křižovatku u kláštera. Navigace mě žene dál, jenže to byla chyba, končím na statku. Po kontrole už vím jak to napravit. Parkuji přímo pod rozhlednou, jen si sundám kuklu, telefon. Volali z bývalé roboty. Fotím a šplhám (v těch vysokých botách to jinak nazvat nejde) nahoru. Viditelnost je perfektní, jde vidět Praděd, Stezka v oblacích - Dolní Morava, rozhledna na Králickém Sněžníku, rozhledna Klepáč na protějším kopci a rozhledna Křížová hora nad Červenou Vodou. Vracet se mi po stejné cestě moc nechce, je tam v zatáčkách hodně vyplaveného „bordelu“, kontrola v mapy.cz ukazuje, že je to dále průjezdné. Dostal jsem se do Králíků na, oblíbenou benzinu, kde je posezení ve stínu. Dávám první svačinu, mám tažený štrůdl. Nyní mě čeká další bod až pod Hradcem Králové. Když vyjíždím, nalepil se za mne ogara se Stromkem, kterého jsem již viděl kolem benziny projíždět. Drží se mne až do Pastvin. Jedu proto trochu svižněji. V Žamberku pod zámkem protijedoucímu motorkáři upadl boční plechový kastlík, rachotu jak na Ukrajině. V zrcátku vidím, že to zaregistroval a otáčí se, nahoře přibržďuji auta, aby do něj nevjeli. Vše dopadá dobře. V navigaci mám rychlou trasu, vede mě tedy po hlavní cestě do HK, je to nuda a hodně nebezpečné. V Týništi nad Orlicí zastavuji, měním baterky v kamerách a v navigaci trasu na „klikatou“. Jinak bych dojel až do HK. Za to si teď užiji všech možných cestiček, co tady jsou. Podle navigace jsem na místě, jen nevidím cílový bod. Kontroluji v mapy.cz, musím o 100 m popojet. Konečně stojím u „Meče Excalibur“ (3). To je ten oficiální, ten u Milovského rybníka prostě zmizel z mapy.cz. Místo není moc upravené a vzhledné, je to škoda, dalo by se s tímto tématem slušně pracovat. Udělám si fotky a pozřu další kousky štrůdlu. V navigaci ruším klikaté cesty, to jsem neměl. Místo přes Lázně Bohdaneč jedu přes Pardubice. Do Heřmanova Městce musím, za ním je průjezdný bod. Dále se protáhnu kolem Sečské přehrady a jsem v Klokočově u „Královské lípy“ (4). Opět udělám fotky a prohlédnu si vypálenou dutinu. Pokračuji do Trhové Kamenice po docela fajn cestách, na Hlinsko jsme to jeli nedávno a k odbočení v Krouně je to jen přímka. Za Krounou se jede moc dobře, až na jednu zatáčku plnou kamínků, potom je to k Milovskému rybníku spíše o jízdě v obcích. U tohoto bodu už jsem byl, můžete vidět i video, proto nemusím spoléhat na navigaci a jedu přímo zaparkovat za závoru. Vyrážím k „Meči Excalibur“, jenže ten se nekoná, je z něj najednou „SEKERA“ (5). Dělám fotky a dojídám poslední zbytky štrůdlu, přitom sleduji cvrkot na břehu rybníka. Pohled na hladové oko SUZUCATI mi říká, že ať mě navigace vede kudykoli, musím do Poličky na benzinu. Trochu se to komplikovalo, mají k ní rozkopanou ulici. Tankuji 16 l, mě musí stačit káva a nová voda z ledničky. Po vymotání přes semafory jedu po hlavní ž k odbočení do Vendolí. Potřeboval bych použít to druhé odbočení, tam je ale uzávěra. V půli obce se musí odbočit k hřišti, kde přestěhovali „Thorovo kladivo“ (6) Není to tak hezké místo jako to původní, ale za to se snažili tomu dát štábní kulturu. Je to slušné, oproti meči. Opět fotím a v navigaci ruším původně plánovanou trasu. Čas není mým pánem a chci být doma za světla. Dokonce jsem uvažoval jet na Svitavy, Mohelnici a Olomouc. Nakonec to nechávám na navigaci. Moc to nepomohlo, protože musím na cestu Svitavy – Brno. Až za Sebranicemi se konečně odpoutávám a mířím, Boskovice – Prostějov. Tam zastavuji na odpočinutí a úpravu bundu, musím pozapínat větrací průduchy. Dávám řeč s přísedícím a jeho synem, hodně zajímaví týpkové. Až do Hulína jedu okresky, zde už najíždím na dálnici. Dojíždím až do Otrokovic, chci si dotankovat na EuroOilu. Po vymazání „benzínového tripu“ a otevření nádrže zjistím, že je zavřeno. Byl zamknutý stojan, mohli vyvěsit aspoň ceduli. Nic s tím nenadělám a místo přes město mířím na Salaš do Bohuslavic, kde je benzina otevřená. Dotankuji ještě 7 l. Doma parkuji v dobrém čase 20:30 po 559km

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Od poslední jízdy uteklo hodně času, není důvodu jen vysedávat doma. Beru po obědě BONNIE na vyjížďku. Ani netuším, kam to bude. Uvažuji o dvou místech. K Trampovi (1) se dá jet přímo na Uherské Hradiště, ale to bych tam byl brzy. Volím trasu přes Uherský Brod a Hluk. Délka i čas jsou ideální pro mé pozadí i uhašení žízně. Zaparkuji, udělám pro Evu foto (aby se nebála) a chvíli sleduji projíždějící motorky. Vyrážím a v hodně pohodovém tempu (pouštím kde koho přede mne) si užiji Buchláky, za nimi jedu na Zdounky. Z nich mířím na Mořice, kde máme oblíbenou benzinku (2). Vaří totiž kávu do porcelánu. Zaparkuji vedle „Brambory“, aniž se dočkám reakce od majitele, dám si dobrou kávy. U ní přemýšlím jak dále. Pomalu dochází benzín a v Prostějově je EuroOil (3), kontroluji v app biosložky a vyrážím. Pořád jedu na pohodu, ale když přede mnou jede někdo na větší, už to nadávám a trochu to zrychlím. Dotankuji a vyrážím na Odry. Směřuji to na Tršice aby byla alespoň jedna fotka trochu zajímavá. Parkuji hned u „Žáby“ (4), kde mají vietnamci obchod. Pokukují po motorce a cosi si v té své hatmatilce špitají, proto raději vyrážím :-D. Projíždím Výkleky, kde je fajn lom, ale dneska to bude masakr. Auta parkují, kde se dá. V Potštátě na křižovatce v poslední chvíli měním rozhodnutí a sjíždím do Hranic. Jen přemýšlím kudy jet na Bystřici pod Hostýnem, klasickou trasu nechci. Napadá mě jet přes Kelč, dobře jsem udělal. Cesta je v dobrém stavu a to BONNIE i mému pozadí prospívá. V Bystřici najedu na objížďku, dokonce si zvolím i tu delší možnost. To naopak nebyl dobrý nápad. Za to výborný byl v Martinicích (5). Prodávají tady točenou zmrzlinu a proč si nesmlsnout. Nestojím tady sám, ale dneska motorkáři nejsou moc „přítulní“. Jen jeden zdraví, zbytek nereaguje. Když vidím to množství plechovek směrem na Zlín, vybírám trasu přes Rackovou. Je tady klid a příjemně si vykružuji zatáčky. Doma jsem v 18 hodin po 253km

 

 

 

 

 

Už mě svrbí ruce a počasí láká. I když ne všude. Pomýšlel jsem na jízdu do Beskyd, jenže na meteoradaru to vypadá nějak divně. Rozhodl jsem se tedy pro jih. Jedu na Luhačovice a z nich první odbočkou na Bojkovice. Je to fajn cesta, kde si užiji zatáček jak ostrých, tak těch svižných. A protože vyjížďku jedu na BONNIE, je jasné, v jakém tempu to je. V Bojkovicích zjišťuji, že i kdybych chtěl na sever přes Slavičín, tady by to nešlo. Vyjíždím nahoru kolem zámku Nový Světlov a v Komni (1) zastavuji u památníku J.A.Komenského. Je to hlavně kvůli fotce. A mám co dělat, aby to šlo. Provoz je tady docela velký.  Jakmile vyjedu k motorestu raSOVA, ihned odbočím z hlavní cesty. Cestou se kochám nádhernými výhledy a hodně rozbitou spojovací cestou dojíždím do Lopeníku. Je tady pěkná zvonička (2) a s BONNIE ji myslím ještě nemáme. Zajíždím k ní a fotka je hotová. Pokračuji na Březovou, za ní je teď úplně nový povrch cesty až ke křížku (3) (a dále na Nivnici). Do Strání se musí po rozbité cestě. Ve Slavkově mě napadá zajet si k Hubertovi v Horním Němčí. Trochu jsem se netrefil a musím se zeptat na cestu, co nadělám. Parkuji opatrně v trávě a fotím ji s Hubertem v pozadí (4). Už dlouho se vyhýbám cestě na Suchov a Velkou nad Veličkou. Jezdím letos přes Blatničku. Je to dobrá cesta, jen je úzká a kolem potoka nepřehledná. Přijíždím ke „Starým stodolám“ a opět jen vzpomínková fotka (5). V půli Velké nad Veličkou se odbočuji na Kuželov (větrný mlýn), tam nejedu. Ještě před ním odbočuji v Hrubé Vrbce na Tvarožnou Lhotu. Tuto cestu totiž mám moc rád a doporučuji si jí projet. Pomalu mě začíná trápit žízeň a záchranu nacházím v Lučina-Tvarožná Lhota, je to rekreační oblast, kde je možnost je napít i najíst. Parkuji přímo před „Trail Bistro TOFL“ (6), známe to již z dřívějška. Dávám si kávu a bezinkovou limonádu. Kdo bude chtít, i jídlo se najde. Cestu na Radějov moc nemusím, je tady „40“ a je rozbitá. Strážnice – Bzenec je nuda, jenže do Kyjova to jinak nejde. Pohled na hladové oko BONNIE hlásí, že má hlad. Parkuji v Kyjově u EutoOil, jenže biosložky mají 7,8%. Tak nakonec tankuji u Orlenu (7) (tady aspoň nevím kolik těch sraček je). Čas na návrat je v pohodě a nemusím nikam spěchat, volím Koryčany – Kroměříž. Je to má oblíbená cesta. Mám na ní teď zajímavou vzpomínku, když jsem si šel ulevit, tak v kritickém okamžiku zastavilo u motorky auto. Hrklo ve mně jak v pendlovkách. Nakonec se chtěl jen otočit. Tak jsem měl dvojí úlevu :-D Z Kroměříže jedu na Tlumačov a Mysločovice, zde měním trasu, nechce se mi moc přes město. Jedu na Rackovou a město jen projíždím napříč. Po pěti hodinách parkuji. 227km

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Konečně nadešel den na delší jízdu. Bude sólo, Eva pořád nemůže na motorku L Budík je nachystaný na 4 hodiny, stejně vstávám o čtvrt hodiny dříve, nemůžu dospat. Za tmy se nachystám a s proužkem světla na východě vyrážím. Kamery ani nechystám, v tom to světle stejně nefungují. Pro rychlý začátek si dávám k Brnu dálnici, dále si netroufám ani ráno, letos je to kolem města vždy ucpané. Sjíždím na Slavkov u Brna, kde na benzině zapínám jednu kameru, na tak dlouhý výlet musím šetřit baterie i karty. Podjíždění Brna jsem si chtěl zpestřit zastávkou u kostela Povýšení sv.Kříže v Práci. (1) Ani to nestálo za fotku, jen jsem si vyjel na pole podívat jaký je. V Modřicích mě navigace vyvedla jinde, než jsem původně chtěl, moje chyba, nedal jsem si tam průjezdný bod. Jako náplast na to mě navedla k „rozhledně Vladimíra Menšíka na Hlíně“ (2) Už ji máme navštívenou, jen mě napadlo zadronovat  v ranním slunci. To se daří a pokračuji. Plán je takový, že si dám ranní kávu v Rosicích, i z toho sešlo, musel bych se hodně vracet a stejně je ještě brzy. Jsem na hlavní cestě do Třebíče, aut je pomálu, není problém jet trochu svižněji, takže kávu dávám až na MOLu v Třebíči (3). Opouštím hlavní cestu na Jindřichův Hradec, kam stejně dneska dojedu a vydávám se na Brtnici. Tento kraj máme moc rádi, jen dneska nebudou žádné potulky po okolí. Pokochám se panoramatem města a frčím na Jihlavu. Tam mě čeká další bod dneška. Napřed kolem DP Jihlava, nostalgicky vzpomínám jak jsem pro ně vyráběl náhradní díly. Kousek za městem zjišťuji, že mi z navigace zmizel zastávkový bod. Kontroluji pozici v mapy.cz a kilometr se vracím ke „kapli sv Jana Nepomuského (4) u Plander. Je tu klid a obec je 150m vzdálená. Vzlétám dronem, který dokonale ukáže záměr stavitele. Odpočinutý a spokojený s navštíveným místem vyrážím na Humpolec. Na jedné křižovatce mě navigace opět překvapila, aniž mám někde průjezdný bod, rozhodla se mě protáhnout po klikatých cestách (v navi je rychlá trasa), mě to nevadí a jsem nakonec rád. I v Humpolci mě posílá na jinou trasu, to zjišťuji naštěstí rychle. Vypadá to, že jí nesvědčí dnešní horko. Ráno to tak nevypadalo, oblékal jsem se hodně. Konečně jsem v Křelovicích, kde na křižovatce brzdím jako blázen, vůbec jsem neviděl blinkr na el. Koloběžce EcoWheel GRO. Vše dopadá dobře a za chvíli zastavuji na nejvzdálenějším bodě dneška. Je jím „kamenný most“ (5) navštívený Petrem Žákem z Jednou stopu Českem. Má na webu perfektní fotku (https://www.jednoustopouceskem.cz/listing/kamenny-most-v-krelovicich/) která mě hodně inspirovala. Jen jsem si neuvědomil, že je z února. Dneska je situace hodně jiná. Vše je zarostlé vysokou trávou a kopřivami, stromy také moc šancí na foto nedávají. Pro jednu fotku jsem si došel, zbytek nechávám na dronu. Dávám lehkou svačinu v podobě jablka a jedu k jižním hranicím. Pořád s jednou kamerou a po hlavním tahu. Až do Kamenice nad Lipou se to dá, potom již doprava houstne a kolem Jindřichova Hradce jedu v koloně. Zastavuji se tady na zapnutí druhé kamery, blížím se totiž k jedné nejlepší motorkářské  trase. Po odbočení na Novou Bystřici provoz zmizí a můžu jet svým tempem. Než najedu na cestu podél hranic, zjišťuji, že je zde omezení, ve Starém Městě pod Landštejnem jsou uzavírky. Je to škoda, musím část trasy drncat po špatné cestě k Landštejnu za auty, která nikde nejdou předjet. Od hradu se to lepší a do Slavonic je vše zapomenuto. Pomalu dostávám hlad, zastavuji u Orlenu na jejich „SPECIALITU“ párek v hmotě (6). Je nás tady více a můžu si v klidu při jídle prohlížet motorky. Vyrážím na Písečné - Uherčice, kde kromě rakouské zemědělské techniky, je minimální provoz. V Rancířově mě zaujímá kostel Nanebevzetí Panny Marie, zastavuji na pár fotek. Do Vranova nad Dyjí mám jet podél hranic, nakonec to měním přes Lančov. Nevjíždím tak do města od zámku, ale přímo naproti němu. Nikde nezastavuji, je tady lidí jako much. Zastávku dělám až za serpentinami. Teď mě čeká poslední bod dneška, je ve Znojmě. Musím projet celým městem a úzkými serpentinami se dostávám dolů k Dyji, po přejetí mostu se protahuji kolem zahrádek až pod železniční viadukt (7). Parkuji u restaurace U Aipldaerů, hosty upozorňuji, že budu létat dronem. Nikdo neprotestuje, to mě potěšilo, protože kvůli tomu tady jsem. A když už jsem ve vzduchu, přidám i fotku starého města. Cestu na Pohořelice přímo nenávidím, je jasné, že raději volím tu podél hranic do Mikulova. Má to i dobrou stránku, malý provoz a úžasný pohled na Mikulov. Tady zastavuji u již opravené benziny Orlen (8). Dávám kávu, vodu a sladkost. Káva po té rekonstrukci hodně podražila. Všude na Orlenu kde stavíme je za 49,- tady za 55,-. Do Čejkovic  je to standartní trasa, tady nejedu na Čejč, ale na Dubňany, kde volím špatně a jsem tam, kde jsem nechtěl být, Svatobořice-Mistřín. Nedá se. V Kyjově dělám poslední zastávku na občerstvení, je už horko jako v pekle, dokonce i lehké letní triko mám navlhlé. Do Zlína nic nevymýšlím, jsem již unavený, Osvětimany –Uherské Hradiště je sázka na jistotu. V Bohuslavicích dotankuji, mám tak přesný údaj o dnešní spotřebě. Je to 26,5l na 625km

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jen na nákupy do města, když už nám to tam opravují. Je to hodně neprůjezdné. 15km

Na dopoledne mám opět nějakou činnost, proto vyrážím až po obědě. Konečně si dám odložené Beskydy. Do Slavičína jedu přímo z Luhačovic. Potom Brumov-Bylnice, od teď to bude obrovská nuda a opruz. Jenže BONNIE má tempomat a to je potom o něčem jiném. V klidu to dotahuji až k Velkým Karlovicím, kde napřed odbočuji na Pluskoveček (1). Není tam nic zajímavého, jen potřebuji ulevit tělu. Po odpočinutí sjíždím dolů a v Karlovicích odbočuji na Soláň, jenže mají tady značku IP 10a „slepá pozemní komunikace“, nedá se nic dělat ještě to musím kousek vydržet na tempomatu. Za hotelem Horal to konečně je zajímavé až po odbočení na Bílou, to dojíždím kamión. Daří se mi jej předjet poměrně brzy a v klidu si najíždím na cestu kolem v.n. Šance. Ty dvě auta také brzy nechávám za sebou a v klidném tempu 70-80km/h si to užívám až k hrázi. Teprve tady mě předjede motorkář, co jel za mnou. V Ostravici na EuroOil (2) tankuji benzín i kávu. Sedám k mladšímu motorkáři na starším „sportu“, příjemně si popovídáme a mohu vyrazit. Plánuji objet Ondřejník a projet to přes Hukvaldy. Jenže ve Frýdlantu nad Ostravicí na semaforu vidím, že se nedá odbočit požadovaným směrem. Kousek se vrací k odbočení na Čeladnou. Nemám tuto trasu rád, ale co nadělám. Před Frenštátem pod Radhoštěm musím na objížďku, je krátká a moc nezdržuje. Město profrčím a mířím na Hodslavice. Do Valašského Meziříčí je to mnohem záživnější cesta. Potom již klasiku na Bystřici pod Hostýnem, jen první půle se musí projet za cisternou. V Bystřici poslední pauza a za chvíli parkuji doma po 253km